Albánie 2007 - Praktické inormace

1) Vstupní formality

V současné době není pro občany ČR potřeba vízum nejen do Albánie, ale ani do žádné tranzitní země, pokud cestujete po zemi. Pouze je třeba mít napaměti, že území Srbska, Makedonie a Albánie nenáleží k Evropské unii a pro vstup do těchto zemí je zapotřebí platný cestovní pas. Území Černé Hory a Chorvatska sice také nepaří do EU, ale pro vstup do těchto zemí za účelem turistiky pro pobyt nepřesahující 30 dní postačí občanský průkaz.

1a) Formality při cestování vlastním vozem
Pokud cestujete vlastním autem, budete při vstupu do Albánie potřebovat kromě platného cestovního pasu ještě malý technický průkaz a platnou zelenou kartu, na jejíž druhé straně musí být Albánie uvedena v seznamu zemí.
Na hraničním přechodu potom při vstupu absolvujete dvojí proceduru - nejříve kontrolu pasů a dokladů od vozidla, a potom na celnici další kontrolu dokladů od vozidla, na jejímž základě vám bude celníkem vytaveno albánské úřední potvrzení (Vertetim hyrje) o vstupu vašeho vozu na albánské území. Pozor - pokud by toto potvrzení z jakéhokoliv důvodu celníci opoměli, je třeba jeho vystavení důsledně vyžadovat! Při výstupu vám totiž bude zkotrolováno a odebráno.

1b) Vstupní poplatky
Nedávno se ještě při vstupu do Albánie vybíral vstupní poplatek 10 Euro. Ten už se dnes neplatí. Pouze pokud cestujete vlastním vozem, zaplatíte celní poplatek 1 Euro za vjezd vozidla se zahraniční SPZ do země (v platnosti od 5.8.2007) a také polatek 1 Euro za desinfekci vozidla (při naší cestě se neprováděla, jelikož stejně nebylo kde ani čím)
. Oba poplatky jsme platili až na výstupu.

2) Finance
Albánskou měnou je Lek. V září 2007 bylo za 1 Euro 124 (Korcë) - 133 Leků (Sarandë).
Před více než dvaceti lety byla v Albánii provedana měnová reforma - kvůli velké inflaci se u cen škrtla jedna nula. Někteří Albánci však dodnes používají staré počty (především na tržištích a na venkově). V supermarketech, obchodech a restauracích jsou ceny uvedeny vždy v "nových" Lecích. Pro turisty to může být místy matoucí, ale naštěstí jsou Albánci velice poctiví a vrátí vám správně, i když se jim snažíte "vnutit" desitinásobek.

1000 leků (cca 220kč)

500 leků (cca 110kč)

Co se týče cen, mnohé turisty asi překvapí, že Albánie není zase tak levná, jak by se dalo vzhledem k její ekonomické úrovni zdát. Obecně se dá říct, že většina cen je srovnatelná s cenami u nás. Což zase není tak hrozné, ale levné Asii se albánské ceny zkrátka nevyrovnají...
Ačkoliv průvodce Rough quide tvrdil pravý opak, v žádném jen trochu větším městě není problém vybrat hotovost z bankomatu. Ve velkých městech jsou banky s bankomaty téměř na každém rohu.
Trochu horší je to s placením kartou na benzinových stanicích. Všude v zemi vyrůstají moderní nové stanice a občas je na stojanu s cenou vidět i emblém VISA nebo MasterCard, ale zatím to byly spíše vyjímky.

2a) Ubytování
Během naší cesty jsme se snažili pokaždé ubytovat v penzionu nebo hotelu s vlatní sprchou a WC. Musím konstatovat, že úroveň ubytování je v Albánii (alespoň na místech, která jsme navštívili) na výborné úrovni.

Korcë - hotel Grand ... 34 Euro/pokoj - vysoký standard, fungující výtah, v recepci hovoří anglicky. Výborná poloha v centru města. Poloha - 40°37´05,22´´, 20°46´38,52´´

hotel Grand v Korcë

interiér hotelu Kalemi v Gjirokasteru

Gjirokaster - hotel Kalemi ... 4000LEK/pokoj - krásný útulný rodinný hotel s úžasnou terasou s výhledem na celé město, hrad i pohoří. Ideální možnost jak si prohlédnout interiér jednoho z tradičních domů. V recepci hovoří anglicky, v ceně ubytování je i vydatná snídaně. Poloha - 40°04´28,26´´, 20°08´05,41´´
Sarandë - hotel Ari ... 2500LEK/pokoj - krásný hotel přímo na městské palmové promenádě. Skvělý balkon s výhledem na moře a celou promenádu. V přízemí je restaurace, ve které se vaří po celý den. Anglicky hovoří pouze manželka majitele (ten pro změnu hovoří řecky a trochu rusky). Poloha - 39°52´24,48´´, 20°00´23,10´´
Vlorë - hotel Martini ... 2500LEK/pokoj - hotel je trochu zastrčený západně od hlavní třídy Sadik Zotaj a v době naší návštěvy příjezdová cesta připomínala spíše tankodrom. Náš pokoj byl trochu tmavší a večer jsme svedli nerovný boj s přesilou komárů. Hotel je jinak čistý, s dobrou polohou přímo v centru. V přízemí je pěkná restaurace. Obsluha hovoří anglicky. Poloha - 40°27´28,32´´, 19°29´07,80´´

hotel Ari v Sarandë

hotel Martini ve Vlorë

Durrësi - hotel Hoti ... 2400LEK/pokoj - náhodně vybraný hotel na mořské riviéře před Durrësi. Skvělá poloha přímo na pláži, na pokoji klimatizace, SAT-TV, krásný balkon s výhledem na moře. Asi hodinku v podvečer nešel proud. V okolí je několik obchodů, v přízemí restaurace. Poloha - 41°16´42,30´´, 19°30´51,90´´
Shkodër - hotel Rozafa ... 2000LEK/pokoj - nepříliš udržovaný zanedbaný hotel v centru města. Na pokoji nesvítilo světlo a na WC netekla voda v umyvadale. Moc si na cestách nevybíráme, ale tady jsme to raději vzdali. Poloha - 42°04´02,70´´, 19°30´46,32´´
Shkodër - hotel Kaduku ... 20 Euro/pokoj + 1 Euro za parkování - hotel nebo spíše rodinný penzion v těsném sousedství hotelu Rozafa. V době naší cesty se tam ještě dokončovaly práce na rozvodech elektriky, ani okna ještě nebyla ideálně zaizolovaná. Pokoj měl pěknou koupelnu se sprchovým koutem a hlavně s tekoucí vodou. Ne zrovna ideálně těsnící dveře propouštěly dost hluku z recepce. Celkově bylo ubytování ve Shkodëru na nejnižší úrovni z toho, co jsme na cestě vyzkoušeli. Poloha - 42°04´01,81´´, 19°30´42,85´´

hotel Hoti na riviéře před Durrësi

hotel Kaduku ve Shkodëru

V Makedonii jsme se ubytovali v Ohridu na jižním okraji promenády. Jednoduchý pokoj na ubytovně se společnými záchody a sprchou nás vyšel na 10 Euro. Poloha - 41°06´14,58´´, 20°48´30,84´´

V Maďarsku jsme nocovali v penzionu Forró Fogadó v Röszke. Krásný čistý pokoj s TV a vlastní koupelnou stál 34 Euro. K dispozici byly i jednoduché bungalovy za 18 Euro. Penzion leží u hlavní silnice ze Szegedu nedaleko dálnice asi 7km od srbské hranice. Poloha - 46°11´54,72´´, 20°00´48,12´´

V Chorvatsku jsme nocovali v Brele - krásný čistý pokoj v apartmánu přímo u jadranské magistrály stál 30 Euro (10 Euro+150KN). Nájezd na dálnici byl vzdálen 20 minut jízdy. Poloha - 43°22´11,58´´, 16°56´05,22´´

2b) Jídlo a pití
V Albánii se dá jíst velmi vydatně. Jídla se cenově pohybují zhruba na stejné úrovni jako u nás, ale porce jsou někde až třikrát takové. Na rozdíl od tuzemska se v Albánii příliš nekonzumuje drůbeží maso. Restaurace mají obvykle v nabídce spíše jenhněčí, skopové a ryby. Jako předkrm někde dostanete tradiční byrek - pečivo plněné nádivkou (maso, špenát...), který je mnohde k dostání i na ulici jako fast food. V nabídce rychlého občerstvení nechybí sufllakë, což je albánská varianta kebabu, nebo shish qebab, což jsou kousky marinovaného masa grilované na špejli.
Hlavní jídlo obvykle tvoří maso - albánsky mish. Místo tradičních příloh se v Albánii používají toasty polité olivovým olejem, v některých restauracích k jídlu navíc dostanete ještě trochu hranolek. Součástí hlavního chodu bývá zeleninová obloha a velice oblíbené jsou v Albánii také saláty. V nabídce restaurací jich bývá několik druhů a jsou opravdu výtečné stejně jako albánská zelenina.
Jako dezert se někde podává ovoce zalité medem nebo xupa - druh sladkého pudinku posypaného vlašskými ořechy. Tullumba jsou válečky těsta pečené a obalené v sirupu, sheqerpare se zase připravuje z malých kuliček sladkého těsta.

nezapomenutelný zážitek - meze mishi v Beratu

pivo Tirana


Tady jsou ceny jídel podle mých záznamů:
suflleakë - 160LEK - velká porce masa a zaleniny zabelená v placce (Shkodër)
hamburger (střední) - 70LEK - kuřecí maso v housce s hromadou zeleniny. Mnohem větší než stejnojmenný hnus u McDonalda
hamburger (velký) - 150LEK - vzhledem ke střednímu si tento maxisenvič opravdu nedokážu představit (Shkodër)
meze mishi (míchané maso) - 550LEK - maxiporce jehněčího,skopového, vepřového a hovězího masa doplněná jatýrky a zeleninovou oblouhou s hranolkami (Berat)
rizoto s mořskými plody - 450LEK (Sarandë)
krevety se sýrem a omáčkou - 690LEK (Sarandë)
jehněčí maso, jako příloha toasty - 700LEK (Përmeti)
kuře, hranolky, obloha - 500LEK - trojitá porce kuřecího masa (Gjirokastër)
kuře se sýrovou omáčkou a houbami - 400LEK (Korcë)
ryby - cca 650LEK (Sarandë)
rybí polévka - 350LEK (Sarandë)
saláty - cca 200LEK-300LEK - saláty všeho druhu - řecký, turecký, olivový...
pizza - 250-300LEK (Krujë)

Dohromady jsme s Michalem v resturaci za jídlo, salát a pivo platili obvykle cca 1500LEK. Malinko vyšší byla útrata v Sarandë - tam jsme si ovšem dávali mořské plody a ryby - cca 2100LEK a úplně nejvíc jsme zaplatili za hromadu masa v Llogarském průsmyku - 2500LEK, ale tam měli dražší pivo Grelsh (250LEK).

K pití jsou všude v Albánii k dostání 0,2l plechovky Coca Coly za 100LEK. Dále se prodává docela dobrá plechovková limonáda Ivi za 70-90LEK. Stejné ceny jsou obvykle i v restauracích. V obchodech je běžně k dostání balená voda (50LEK) s bublinkami i bez. Džus v krabici (1,5l) stojí cca 70LEK.

V Albánii mají dvě domácí piva - Korca je takové nahořklé a stojí 120LEK za 0,5l. K dostání je - jak už název napovídá - především v Korcë a okolí. Druhé pivo - Tirana - je nejrozšířenější a je k dostání téměř všude. V některých restauracích mají pouze třetinky, v některých vám na požádání naservírují i půllitrové lahve. Nikde jsme ho však neviděli točené. Cena piva Tirana kolísá mezi 120-150LEK (někde za 0,3l, někde za 0,5l). Hojně rozšířená jsou piva Amstel a Heineken, obvykle jsou dražší než domácí. V Llogarském průsmyku se podávalo pivo Grelsh (250LEK) a ve Vlorë zase Peroni (150LEK). V Makedonii jsme ochutnali docela dobré pivo Skopsko za 70MKD (cca 1,14 euro).
V Albánii je také k dostání výborné víno - a to jak domácí, tak Kosovské. Cenově se 0,7l lahev pohybovala okolo 400-450LEK.

3) Cestování

3a) Auto
Vzhledem k povaze naší cesty se budu nejobsáhleji věnovat tomuto způsobu cestování po Albánii. Pokud budete cestovat po hlavních silnicích bez žádných zásadních odboček do hor nebo odlehlých vesniček, bez problémů vystačíte s běžným vozem. Obecně se úroveň silnic zhoršuje s ubývající severní šířkou a se vzdáleností od velkých měst. Na severu země najdeme nové opravené silnice, které svými parametry odpovídají evropskému standardu. Zde můžete počítat s průměrnou rychlostí cca 60km/h. Na jihu jsou stále ještě úzké silničky připomínající naši okresku IV.třídy. Silnice sice nejsou až tolik rozbité (s vyjímkou několika krátkých úseků, kde např. voda strhla asfalt apod.), ale je třeba mít napaměti, že tyto silničky věrně kopírují terén se všemi záhyby a převýšením. Albánci se přímo vyžívali v serpentínách, silnice jsou plné zatáček a někdy je obtížné vyhnout se protijedoucímu vozidlu. Na těchto úzkých silničkách - často vedou nad docela hlubokým srázem - je třeba maximální opatrnost. Albánští řidiči před nepřehlednou úzkou zatáčku pro jistotu troubí. Průměrná rychlost na těchto silnicích klesá až někam ke 30km/h. Mějte tuto skutečnost napaměti při plánováni trasy a snažte se do cíle dojet za denního světla. Po silnicích se totiž pohybuje spousta neosvětlených pomalých povozů a u krajnice se také často pasou domácí zvířata (od kachen až po dobytek).

povoz na mostě přes řeku Vjosës u vesnice Novoselo

taková drobná serpentínka mezi Ersekë a Leskovikem

Rychlostní limity jsou v Albánii následující - dálnice 90km/h, silnice mimo obec 80km/h, v obci 40km/h. Na hlavních silnicích jsou častá (někdy až skoro nesmyslná) rychlostní omezení. Stačí aby na silnici ústila nějaká polní cesta a hned je tam čtyřicítka. Nutno říci, že samotní Albánci rychlosti příliš nedodržují. Policejní hlídky jsou běžné u větších měst, ale skoro nikde nemají k dispozici radar, takže zatím vlastně ani nemají šanci dodržování rychlosti kontrolovat. Jiná situace je na severu země, tam jsme dvakrát policejní hlídku s radarem zahlédli. Také u místních řidičů jsme mezi Tiranou a Shkodërem zaznamenali náznak určitého dodržování předpisů. Nás policisté stavěli celkem čtyřikrát. Pokaždé se nás (spíše přátelsky než autoritativně) ptali odkud jsme a kam jedeme a dvakrát nám ještě navíc chtěli potřást pravicí. Žádné doklady ani výbavu nám nekontrolovali.
Doprava ve větších městech je místy trochu chaotická. Běžné je parkování uprostřed silnice. Řidiče moc nezajímá, jestli jeho auto lze objet nebo jestli způsobí nějaké dopravní problémy. Když není místo u krajnice, je dostatek místa v silnici. Ve městech jsou také časté kruhové objezdy - respektive většinou se jedná o malý ostrůvek uprostřed velké křižovatky. Před objezdem nechybí příslušná značka, ale na přednost na kruhovém objezdu zapomeňte. Auta se volně promíchávají a nejrychleji jede ten, kdo nejvíc troubí. Ona vůbec taková ta směšná značka s tím obráceným trojuhelníkem je na křižovatkách tak nějak navíc. Rozhodně nepočítejte s tím, že když jste na hlavní silnici, tak máte přednost.
Další samostatnou kapitolou je zmíněné dopravní značení, respektive směrové cedule. Dobré směrové značení je opět pouze na severu země a v okolí Sarandë. V menších městech nebo obcích budete po takovém značení pátrat marně a nakonec vám nezbyde, než zkrátka zkusit směr a snad to bude ten pravý. Špatné značení jsme zaznamenali především v Korcë a na silnici pohořím Gramoz. Například v Leskoviku jsme jeli skrz město a najednou silnice skončila před vraty soukromého domu. Když jsme se vrátili na začátek města, všimli jsme si nenápadné prudké zatáčky, která vedla kamsi pod zpevněnou zeď - a ona to byla silnice ven z města. Samozřejmě neoznačená.
V Albánii se také na rozdíl od ČR přes den nesvítí. Někdy jsem měl dokonce pocit, že v Albánii se snad nesvítí ani v noci. Rozhodně za soumraku auta jezdí stále se zhasnutými světly. Pokud budete přes den svítit, můžou se místní domnívat, že spěcháte a že vám mají uhnout.
Co se týká alkoholu za volantem, v Albánii je povoleno 0,5 promile. Nicméně zatím není žádný způsob, jak toto omezení kontrolovat, protože policisté nemají k dispozici příslušné vybavení. Každopádně platí, že při charakteru některých silnic je lepší pivo u oběda oželet a nechat si ho na večer.

policejní hlídka ve Shkodëru

doprava ve Vlorë

Pojďme se podrobně podívat na kvalitu některých konkrétních silnic:
Dálnice byla v září 2007 hotová mezi Durrësi, Vorë (nezaměňovat s Vlorë!!!) a Tiranou, a také v úseku Durrëse-Lushnjë (na jih). Kvalitní silnice 1.třídy je mezi Shkodërem a Vorë, kde je nájezd na výše zmíněnou dálnici Durrësi-Tirana. Další nová kvalitní silnice je z Vlorë na jih do Llogarského průsmyku, která zatím končí nad nádhernou pláží v Dhërmi. Nová pěkná silnice vede také z Gjirokastëru na jih k řecké hranici a v září 2007 byly v plném proudu stavební práce na úseku Gjirokastër-Tepelenë.
Další silnice jsou o úroveň horší a méně kvalitní. Najdeme na nich sem tam výmol, nezpecněnou krajnici a spoustu serpentín. Jedná se u úseky Vlorë-Fier (do poměrně dobře značené Apollonie vede z obce Dërmenas za Fierem kvalitní nová asfaltka), Fier-Berat, Fier-Lushnjë (nájezd na dálnici), Fushë Krujë-Krujë (odbočka ze silnice 1.třídy-pozor Krujë nebylo vůbec značené, ale stačí jet pořád rovně a nenechat se zmást, že projíždíte staveništěm), Shkodër-Mesi, Shkodër-Muriqan (přechod do Černé Hory, silnice dál do Ulcinje je také v poměrně dobrém stavu, místy nově vysfaltovaná), Përmeti-Dragot (nájezd na silnici Gjirokastër-Tepelenë), Pogradec-Korcë, Korcë-Ersekë,Jorgucat-Sarandë (dobře značená odbočka ze silnice Gjirokastër-řecká hranice).
Potom tu máme silnice ještě o třídu horší. Opravdu úzké, s místy špatným povrchem, někde chybí kus afaltu. Tyto silnice jsou sjízdné, ale pozor na míjení protijedoucích vozidel, obzvlášť v horách, kde je kam spadnout. Jedná se hlavně o silnice Ersekë-Leskovik. Zvláštní opatrnost věnujte řízení v úseku Leskovik-Carcovë, silnice je zde opravdu úzká a sráz do kaňonu k říčce Carcovë je skutečně vysoký! Úsek Carcovë-Përmeti je v trochu lepším stavu, i když srázy nad řekou Vjosës jsou také docela vysoké! V jednom místě byl spadlý most, který se objížděl vyjetou cestou v suchém korytě říčky. Most se ale opravoval a brzy bude opět sjízdný. Dalším pomalým a klikatým úsekem je silnice Sarandë-Qeparo-Himarë-Dhërmi. Očas tu chybí asfalt a silnice je místy dost úzká.
A nakonec jsou tu silnice velmi špatné, ale přesto sjízdné, jenom průměrná rychlost klesá někam ke 20km/h. Sem patří především úsek Korcë-Voskopojë. Silnice je klikatá, uzoučká a místy rozbitá. Další špatná cesta vede k tvz.Modrému oku - Syri i Kalter. Jedná se o dobře značenou odbočku ze silnice Jorgucat-Sarandë.
Dávejte pozor, pokud se vydáte do ulic starého města v Gjirokastëru - silnice jsou pěkně dlážděné, ale stoupání k hradu je velice strmé a uhýbání protijedoucím vozidlům není v prudkém kopci vůbec jednoduché. Pokud si nejste 100% jistí, nechte auto raději dole.

silnice Ersekë-Leskovik

silnička z Korcë do Voskopojë

Síť benzinových čerpacích stanic je v Albánii docela hustá, i když na jihu země se často jedná o jeden nebo dva "komunisticky vyhlížející" ušmudlané stojany typu "kdo ví, co z toho vlastně teče". Po celé zemi v současné době vyrůstají zcela nové terminály, které jsou modernější než stanice u nás. Nejčastěji narazíte na čerpací stanice ALPET (Albanian Petrol), Taci nebo na benzinky společnosti, s pro nás vtipným názvem, Kastrati. Na některých stanicích šlo již v roce 2007 platit kartou, ale rozhodně to ještě nebylo pravidlem. Litr benzínu se v září 2007 pohyboval někde okolo 1 Eura (125-140LEK). Pro benzinový vůz je určen stojan s označením "Unleaded" nebo "Benzin super".
Podél cesty najdete také velké množství umýváren aut (záměrně nepoužívám výraz myčka). Jedná se obvykle o stání vybavené hadicí a tekoucí vodou, kde si můžete auto umýt sami nebo si ho nechat vydrhnout obsluhou. Umývárny jsou označené jako Lavazhe.

je libo trochu benzínu?

silnice ze Shkodëru do Muriqanu

3b) Autobusy/minibusy
Mezi většími městy na severu jezdí několikrát denně autobusy. Největším autobusovým dopravním uzlem je hlavní město Tirana, odkud jezdí autobusy téměř do celé země. Ze Shkodëru odjíždějí minibusy do černohorského Ulcinje (5 Euro). Kromě toho lze tuto trasu abslovovat i taxíkem (cca 10 Euro). Ve střední a jižní části Albánii jezdí především minibusy - hlavně v horách, kde by se normální autobus asi nevytočil.
Ve velkých městech funguje městská hromadná doprava a k mání je i dostatečný počet taxíků.
Orientační ceny autobusů/minibusů jsou následující:
Durrësi-Tirana ... 100LEK
Durrësi-Berat ... 250LEK
Durrësi-Vlorë ... 300LEK
Tirana-Elbasan ... 200LEK
Tirana-Krujë ... 200LEK

3c) Železnice
Největší železničním uzlem v zemi je Durrësi - odtud jezdí vlaky na sever do Shkodëru, na východ do nedaleké Tirany, na jih do Fieru a Vlorë, a jihozápadní dráha míří přes Elbasan k Ohridskému jezeru do Pogradce. Albánská železniční síť nevede do žádného ze sousedních států, takže ji lze použít pouze pro vnitrostátní cesty. Nicméně, když jsem viděl nádraží ve Fieru, příliš mě to do albánského vlaku netáhlo...

4) Bezpečnost
Ze těch několik dní strávených v Albánii jsme nenarazili na žádný problém, ani jsme nikde nepocítili nějaké nebezpečí nebo ohrožení. Běžně jsme se po městech pohybovali i po setmění, cestovali jsme odlehlými horskými oblastmi a leckde jsme se ocitli v místech, kde jsme byli široko daleko jediní turisté (navíc podle auta lehce identifikovatelní). Místní lidé chovají k turistům určitou úctu a docela bych řekl, že místy i dávají najevo radost nad tím, že jsme přicestovatli do jejich země.
Dříve patřil mezi nebezpečné oblasti severovýchod země - tvz.Albánské alpy. Tam jsme necestovali, ale nikoliv z bezpečnostních, ale pouze z časových důvodů. Národnostní třenice, které zasáhly i albánsko-makedonské pomezí, v minulých letech prakticky ustaly a pohraničí se zklidnilo.
V horách spíše hrozí jiný druh nebezpečí a tím je absence jakékoliv značené turistické trasy. Pro případné horské túry je třeba najmout místního průvodce.

5) Domorodci a dorozumívání
Místní obyvatelé se během těch několik dní jevili velmi přátelští a úslužní. Jejich úřední jazyk - albánština - nám bohužel vytavuje neproniknutelnou jazykovou bariéru. Naštěstí se mladí lidé učí anglicky a také v leckteré restauraci mají dvojjazyčné menu. Starší lidé zase spíš inklinují k italštině, což zase může vyhovovat tomu, kdo ovládá alespoň základy španělštiny.
Zvláštností je také neverbální komunikace, obzvlášť vyjadřování souhlasu a záporu. Když Albánec kýve hlavou vertikálně, znamená to netypicky nesouhlas! Pohyby jsou navíc doplněny pro nás ještě více matoucím slůvkem jo (ne). Souhlas naopak vyjadřují horizontální pohyby hlavy a slůvko po (ano). Takže když vám Albánec přikyvuje a ještě u toho opakuje "jo jo jo", tak to zamená zápor.

domorodci

lidé na tržišti v obci Velkoselo

6) Elektřina
V Albánii používají teoreticky napětí 220V, ale občas může být i nižší. Pro citlivé přístroje je lepší použít adaptér. Zástrčky jsou stejné jako u nás. Maximálně jsou dírky v zásuvce malinko blíž (Shkodër), ale šnůru do ní nacpete.
Problémem jsou v Albánii časté výpadky proudu. Nás postihly celkem dvakrát a vždy jen asi na hodinku (Sarandë, Durrësi). Některé horské osady mohou být bez proudu i několik týdnů. V hotelích, ve kterých jsme bydleli, jsme měli vždy fungující zásuvku, takže s dobíjením baterií nebyl žádný problém.

7) Zdraví
Pro cestu do Albánie není povinné žádné očkování. Vyplatí se ochrana proti žloutence A, břišnímu tyfu a pokud cestujete ze země s endemickým výskytem žluté zimnice, je toto očkování dokonce povinné.
Pro pobyt v Albánii si sebou přibalte léky proti střevním potížím (pozor na pouliční prodejce rychlého občerstvení) a léky proti nachlazení (např.Korcë leží v nadmořské výšce přes 800m a noci tam mohou být chladné). Více informací najdete zde - http://www.vakciny.net/CIZINA/DESTINACE/albanie.htm

Vzhůru na BalkánMakedonií k Ohridskému jezeru

z Ohridu do Korcë
Pohořím Gramoz na jihozápad
z Gjirokastëru do Sarande a Butrintu
Albánskou riviérou do Vlorë
přes Apollonii do Beratu
z Durrësi do Shkodëru

přes Černou Horu domů

Střední Amerika - kompletní cestopis s fotografiemiCestopis ve formátu PDF (zip - 2MB)

  


© 2007 Pavel Juračka Aktualizace: 30.9.2007 HOMPAGE:http://www.pavelj.cz/
 

e-mail

Odkazy